HC Energie Karlovy Vary

Bacul už začíná pomalu běhat a Ján Lipianský si zvyká na náročnou letní přípravu

K a r l o v y  V a r y - Hráči HC Energie Karlovy Vary už skoro měsíc polykají tréninkové dávky, naordinované trenérským duem Hořava – Rulík. Přesto si jejich těla ještě dostatečně nezvykla na takovéto zatížení a svaly pořádně bolí. Toto období, které se nazývá letní příprava, je pro všechny hokejisty velikou noční můrou. Je to totiž taková dřina, že se zdá, že nebude mít nikdy konce. I když tyto tréninky nemá nikdo rád, všichni vědí, jak jsou velice důležité. Nejen pro nabrání fyzické kondice, ale i pro stmelení party! A to je pro tým jako takový také velice důležité.
Robin Bacul, který podstoupil operaci kolene, už trénuje s celým týmem, ale samozřejmě má určité úlevy. Koleno už je dostatečně v pořádku, aby jezdil na kole, plaval, posiloval, ale na běh zatím nemůže ani pomyslet. „Běhat a to dokonce ani pomalu zatím nemůžu. Takže když kluci vybíhají Dianu, tak jedu s nimi, ale zatímco oni běhají, já vše zvládám ostrou chůzí. Dalo by se tedy říct, že to mám mnohem lehčí, ale ono je to pro mé koleno pořádně těžké!“

Protože běhat nemůže, musí Robin nabírat fyzičku jiným způsobem, a tím je kolo. „Na rozdíl od kluků toho hodně najezdím na rotopedu a pak s nimi na kole samozřejmě. Počítám, že denně najezdím i takových 50 km.“ Kvůli kolenu se nemůže zúčastňovat ani tréninků zaměřených na vzpírání, ale ani výbornému doplňkovému sportu, jakým je Ricochet. „To mě mrzí hodně, protože mě velice baví. Ale na běhání, se spoustou rychlých startů a změn směru, zatím můžu úplně zapomenout!“

A jak to vypadá s návratem na led? „Počítám, že tak za měsíc už bych mohl být relativně v pořádku. Na led však chci rozhodně jít jako ostatní! Neumím si představit, že bych měl mít ještě další pauzu.“

Ján Lipianský se rád vrátil po několika letech zpět do Karlových Varů, protože se mu zde hodně líbí. „Nikoho z nynějších hráčů neznám, ti co zde byli v době mého působení tu už nejsou, takže je to pro mě úplně nové. Ale díky tomu, že hodně trénujeme, tak se dobře poznáme a držíme hodně při sobě, což je podstatné.“

V porovnání s ostatními kluby, kde Ján působil, je zdejší příprava rozhodně nejtvrdší. „Ve všech týmech ty tréninky rozhodně stejné nejsou! Zde se například klade důraz na tvrdou fyzickou přípravu a toto je zatím nejtěžší léto, kterém jsem kdy prožil. Je to ale hodně důležité, abychom pak v zimě měli z čeho brát.“

Tělo si postupně zvykne na všechno a samozřejmě i na dlouhotrvající zátěž. „Trénujeme tři týdny a tak si zatím zvykám pomalu. Jsem navíc po operaci ramene, takže to chvilku bude trvat, než se úplně adaptuji. Dá se říct, že jdu z jedné svalové křeče do druhé. (smích) Důležité však je, že ty tréninky mají hlavu a patu, že jsou dobře stavěné.“

Pověstné výběhy na Dianu straší nejednoho hráče, možná že dokonce všechny. „To je nejtěžší trénink! Je to hodně náročné, hlavně psychicky. Vybíháme to pětkrát za sebou, což je strašný záběr. Naštěstí máme další den trošku odpočinkovější. Ricochet je sice taky dost namáhavý, ale přece jenom je to po Dianě krásná relaxace. K tomu máme rehabilitace, takže se trošku vzpamatujeme.“

Ján si velice chválí partu, která se už utvořila. „Při takovém to tréninku se musí dát parta do kupy ať hráči chtějí, nebo ne. Mužstvo bude výborně připravené fyzicky, takže věřím, že z nás trenéři dostanou maximum i v zápasech. Sice kluky ještě dostatečně neznám, nejvíc asi tak Petra Fraňka, se kterým bydlím ve stejném domě. Ale to přijde časem, rozhodně tu není nikdo problémový.“