HC Energie Karlovy Vary

Zpověď: Marek Baránek

V průběhu loňské sezony přišel nadaný bek do karlovarské Energie z nedalekého Litvínova. Jednadvacetiletý Marek Baránek posbíral zkušenosti i v mládežnických reprezentacích. Na začátku letošní sezony však mladý bek utrpěl zranění levého ramene v zápase s Brnem, které vyžaduje dlouhou rekonvalescenci.

Kdy jste začal hrát hokej a jak jste se k němu dostal?
Začínal jsem ve třech letech. Mám staršího bratra o čtyři roky, tudíž jsem chtěl být hokejista stejně jako on (smích).

Co byste dělal, kdybyste se nestal hokejistou?
No… (smích) S největší pravděpodobností bych se řádně věnoval studiu.

Co vás na hokeji nejvíc baví?
Jako každého hokejistu, tak i mě baví samozřejmě vítězství. Mám rád práci v týmu, není nic položeno na jedinci, ale všichni spolu musíme pracovat, abychom společně dosáhli nějakého pozitivního cíle. Jednoznačně vedou výhry, každý má tento pocit rád a já nejsem výjimkou (úsměv).

Kam povedou vaše cesty po skončení profesionální kariéry?
Pro mne je hrozně těžké o něčem takovém mluvit, jelikož nevím, kdy můj konec přijde. Hokeji se věnuji od malička a rád bych u něj zůstal i potom. Myslím si, že by mě bavilo být trenérem žáků nebo juniorů.

S kým si v kabině nejvíc rozumíte? Vedle koho sedíte v šatně?
Během letní přípravy jsem seděl vedle Lukáše Vrány. Nyní jeho místo obsadil Denis Kindl, který do kádru přišel z Kladna. Z druhé strany mám největšího baviče kabiny, kterým je Venca Skuhravý.

Co obvykle děláte ve volném čase?
Když přijdu domů po tréninku, jdu si na chvilku lehnout, abych si odpočinul. Následně se jdu například někam projít, někam si sednout na kávu. Během sezony chodím do KV Arény i odpoledne, když není zápas.

Prozraďte jednu svou dobrou a špatnou vlastnost…
Tak to musím hodně přemýšlet (smích). Řekl bych, že nemám problém s komunikací, jsem přátelský vůči lidem. Mimo stadion jsem vcelku výbušný, ale to si myslím, že je znát i na ledě (úsměv).

Jaké je vaše oblíbené jídlo a pití?
Pokud máme volno, tak si rád dám svíčkovou, to je jednoznačně mé nejoblíbenější jídlo. K pití obvykle obyčejnou vodu, ale jednou za čas si rád dám pivo (smích).

Máte nějakou hokejovou přezdívku?
Už od malička mi říkají Bary.

Čeho byste chtěl v životě dosáhnout, nejen v oblasti hokeje?
Rozhodně bych chtěl hrát hokej nejdéle, co to půjde (úsměv). Což je u mne na prvním místě v žebříčku. Přál bych si hrát na co nejlepší, nejvyšší úrovni, pokud mi bude zdraví přát. Po kariéře bych se rád věnoval trénování mladších hokejistů.

Díky za rozhovor!