HC ENERGIE KARLOVY VARY

Nový vedoucí týmu Ivo Doležel zasvětil svou aktivní hokejovou kariéru brankářskému řemeslu. Odchovanec I. ČLTK Praha absolvoval základní vojenskou službu v Hodoníně přes českobudějovický Motor se ale v roce 1983 dostal až do Karlových Varů. Zde vydržel až do roku 1990, a mohl tak s klubem oslavit první krok vzhůru – postup do 2. ligy. Po úspěšné sezoně si zkusil po boku Radima Rulíka i trenérskou práci u mladšího dorostu. Poté hokejovou branži na čas opustil a pracoval mimo jiné jako manažer či obchodní ředitel. Do klubu opět nastoupil v únoru 2010, aby ve funkci nahradil Josefa Mottla, který po dvaceti letech zamířil do zaslouženého důchodu.

Hlava možná nejhokejovější české rodiny bojovala v dresu Karlových Varů po dlouhá léta a v klubu posléze pokračovala také jako trenér mládeže a posléze jako kustod. Syn Vojtěch odehrál několik utkání v NHL a loni zářil jako hráč Třince, mladší syn Tomáš má za sebou dva roky v amerických juniorských ligách. Manželka Lenka působí v klubu jako ekonomka. V profesi kustoda se musí obrnit trpělivostí a prokazovat pořádnou zručnost. Na jeho hlavu totiž padají všechna přání hráčů na úpravu výstroje.

Svou masérskou kariéru ve velkém hokeji začínal v roce 1993 v Dukle Jihlava. A byly to také jeho šikované ruce, které pomáhaly získat českým hokejistům do 20 let jediné dva tituly mistrů světa v této věkové kategorii! Aktivní sportovní kariéru zasvětil fotbalu na krajské úrovni. Jeho vtípkům v kabině neunikne žádný hráč. Veselou povahu potvrdil i svými divokými vlasovými kreacemi, kterým se prezentoval během obou posledních play off.

Jako týmový lékař si svou premiéru u karlovarského týmu odbyl už v sezoně 1989/90, a je tedy nejdéle působícím členem realizačního týmu HC Energie. Jako jediný prožil na střídačce cestu klubu z krajského přeboru až k mistrovskému titulu. Svou profesi vykonává také v ostrovské nemocnici, kde pracuje jako chirurg. Ve výborné fyzické kondici se udržuje aktivním sportem. Vedle basketbalu si nevynechá příležitost vyběhnout po lázeňských pěšinách do karlovarských kopců.

V mládí se věnoval hokeji aktivně v dresu Sokolova. Po skončení vysokoškolských studií si radost ze hry užíval ještě v krajském přeboru v týmu Vřesové. Později hokejku a led vystřídaly u doktora Budína golfové hole a nízko střižený trávník. Na nejrychlejší kolektivní sport ale nezanevřel a vedle maximálního nasazení při péči o karlovarské hokejisty pomáhal ve stejné funkci také u národního týmu do 20 let, který v roce 2006 vybojoval bronzové medaile na světovém šampionátu.

Karlovarskému hokejovému klubu je věrný prakticky od jeho vstupu do nejvyšší soutěže. Jeho šikovné ruce opečovávaly nejen těla hráčů prvního týmu, ale také hokejového mládí v juniorském týmu. Vedle hokeje, který hrával na krajské úrovni, je jeho životní sportovní láskou vzpírání. Tomu se aktivně věnoval nejen jako aktivní závodník, ale také na pozici trenéra, rozhodčího i funkcionáře. Jako masér a trenér působil také u národního týmu vzpěračů do 20 let.