HC ENERGIE KARLOVY VARY

Antonín Stavjaňa se narodil 2. února 1963 v tehdejším Gottwaldově. Hokeji se věnoval již od útlého věku a během vojny hrál v trenčínské Dukle, kde dohromady odehrál pět sezon. Poté přestoupil do TJ Gottwaldov a po odehrání čtyřiceti utkání nasbíral celkem jednadvacet bodů. Během tohoto angažmá se zúčastnil i mistrovství světa v Praze a nadějný obránce vybojoval ještě s Jiřím Králíkem v brance mistrovský titul. Stavjaňa poté ještě několikrát vystřídal jmenované moravské kluby, než na čtyři sezony zakotvil ve skandinávských vodách. Polovinu své štace odehrál ve finském Jokipojatu a zbylé dva ročníky ve švédském velkoklubu HV 71. Cizina ale obránce příliš nezklákala, a tak se po těchto zkušenostech vrátil zpět do ČR, přesněji do Vsetína. Zde se stal pevným stavebním kamenem zlaté vsetínské generace, se kterou si připsal pět mistrovských titulů.

Definitivní tečku za hráčskou kariérou udělal Stavjaňa v roce 1998, kdy se stal asistentem trenéra Venery ve Zlíně a hned při svém prvním působení na trenérské lavičce si připsal podíl na účasti týmu ve finále play off. Hned poté převzal tým jako hlavní trenér a kromě již jmenovaného Venery spolupracoval například i se Stanislavem Přikrylem. Po premiérové sezoně v roli hlavního kouče přešel Stavjaňa v roce 2001 do Třince zároveň si dokončil nejvyšší možnou trenérskou kvalifikaci. O tom, že je Stavjaňa velice kvalitní trenér svědčí i jeho výkony z uplynulé sezony, tentokrát však ze slovenských vod. S místním Slovanem Bratislava suverénně ovládl základní část, ve které jen sedmkrát prohrál, a dovedl svůj tým až do finále, kde našel přemožitele pouze v mistrovských Košicích.

Dohromady se může Stavjaňa pochlubit sedmi účastmi na světových šampionátech, ze kterých se vrátil dvakrát jako mistr (1985 Praha, 1996 Vídeň) a čtyřikrát s bronzovou medailí (1987 Videň, 1989 Stockholm a Södertälje, 1990 Bern a Freiburg, 1993 Mnichov a Dortmund). Olympijskou zkušenost si vyzkoušel na ZOH v Calgary (1988) a Lillehammeru (1994). Mimo to se umístil v roli trenéra v sezoně 98/99 druhém místě s Barumem Zlín. Další úspěch a ocenění: Nejlepší obránce československé ligy v roce 1987 a prestižní ocenění "gentleman" ligy v roce 1998.

Aktuální smlouva trenéra vyprší 30.4.2011, klub může uplatnit opci na další sezonu..

Plzeňský odchovanec Václav Baďouček debutoval ve federální lize na podzim roku 1979 proti Trenčínu, tehdy mu bylo jen 17 a půl roku. Po dvou letech v Plzni odešel na vojnu, působil v jihlavském béčku, které mělo sídlo v Písku. Dvakrát se zúčastnil mistrovství světa do 20 let. Z Německé spolkové republiky si přivezl roku 1980 až pátou příčku, v následujícím roce patřil k oporám a měl velký podíl na zisku stříbrné medaile z MSJ ve Spojených státech.

Po vojně se vrátil do Plzně, kde působil nepřetržitě v letech 1983-1991. V obraně spolu s Pavlem Setikovským společně podporovali nejlepší útočnou formaci Plzně za celá osmdesátá léta Taflík - Pata - Černý. Šest let působil v československém reprezentačním béčku, později přejmenovaném na olympijský tým. S tímto výběrem se podíval do zámoří, Skandinávie i třeba dalekého Japonska. S A-týmem Československa absolvoval pouze jedno delší soustředění, k oficiálnímu utkání za národní tým však nenastoupil.

Těsně před stříbrnou sezónou Plzně 1991/92, kdy prožíval své nejlepší časy v plzeňské brance Rudolf Pejchar, odešel do Zlína, kde strávil dvě sezóny. V týmu nastupoval s bratry Hamrlíky, zezadu jistil dravé útočníky Groška s Bonkem, tým koučoval Josef Augusta. Pak přestoupil do Karlových Varů, kde strávil dvě sezóny a účastnil se postupu do první ligy.

Po odchodu z lázeňského města si vyzkoušel zahraniční angažmá v Itálii, kde pod trenérem Václavem Ruprechtem nastupoval ve druholigovém Bolzanu. Rok na to prožil nepříjemnou zkušenost, když sestoupil s Baníkem Sokolov z první ligy. V roce 1997 přesídlil do německého Selbu, kde se v dresu místního ESC setkal s Jiřím Lálou, Miroslavem Ihnačákem, budoucím spolupracovníkem z Písku Milanem Mazancem a skvělým explzeňským forvardem Jaroslavem Hauerem, který později přímo na ledě zemřel na zástavu srdce. V klubu působil dva a půl roku.

Jeho další kroky vedly do Příbrami, kam ho zlákal Tomáš Jelínek. Tehdy klub podporoval současný fotbalový boss Jaroslav Starka a Příbram hrála na špičce druhé ligy. V Příbrami začala i Baďoučkova trenérská kariéra. "Tehdejší šéf klubu pan Josef Liška mě požádal, abych klubu pomohl s trénováním a já mu kývl. S juniory jsme postoupili do ligy a pomáhal jsem navíc Vladimíru Evanovi s áčkem," vzpomíná Baďouček.

Po dvou letech zamířil do Rokycan, které prožívaly finančně velice složité období, přesto se pod vedením Baďoučka dokázaly v hodině dvanácté v baráži zachránit. Následně odešel do Písku, kde spolu s Milanem Mazancem pozvedl tým chřadnoucí na poslední příčce a podařilo se mu vytrhnout mužstvo ze spárů baráže. Později byl v Písku dokonce jmenován hlavním trenérem, ale novou funkci si neužil dlouho. Radim Rulík si jej totiž vybral jako asistenta do Karlových Varů. Po Rulíkově odchodu zastával stejnou pozici i po boku Zdenka Venery. Spolu dokázali Energii poprvé v novodobé historii dovést do play off a hned z toho byla stříbrná sezona 2007/2008.

Po Venerově odchodu do mateřského Zlína stavěly Karlovy Vary nový trenérský tým a Baďouček se musel poohlédnout po novém angažmá. Jeho kroky nakonec vedly do Znojma, kde navázal na spolupráci s Radimem Rulíkem. S ekonomicky slabým klubem se sice dokázali vyhnout baráži, odprodeji extraligových práv do Brna už ale ze svých pozic zabránit nedokázali. Spolu s řadou hokejistů se do kádru Komety přestěhoval i Václav Baďouček. Opět zastával post asistenta, nejprve po boku Vladimíra Kýhose, později Pavla Pazourka. Jenže i přes výrazné změny se nováček stále držel na dně extraligové tabulky a po 21. kole podal Baďouček dobrovolnou rezignaci. O několik dní později se mohl opět vrátit do Karlových Varů, které v pozici úřadujících mistrů prožívaly utrápený start do sezony.

Pavel Knežický do extraligy poprvé nakoukl v sezóně 1985/86 v tehdejším Gottwaldově, kdy odchytal svých prvních 6 zápasů v nejvyšší soutěži. Hned v následující sezóně se v klubu stal jedničkou! Za tehdejší Tělovýchovnou jednotu odchytal celkem čtyři sezóny, v té poslední dělal dvojku současnému slávistickému manažerovi Ladislavu Blažkovi, až trojkou v klubu byl Roman Čechmánek. Pro sezónu 1989/90 ho získala Škoda plzeň, kde dělal dvojku Václavu Furbacherovi, který rovně působil v Karlových Varech. Na začátku devadesátých let ho angažoval Sokolov, který působil ve druhé nejvyšší soutěži. Tamní Baník dovedl v sezóně 1991/92 až ke čtvrtému místu a barvy Sokolova hájil až do sestupu v sezóně 1996/97. Pak pomáhal na vzestupu Šumperku, který za dobu jeho působení hrál až třetí nejvyšší soutěž. Hráčskou kariéru uzavřel zahraničním angažmá v německém Klostersee.

Po skončení aktivní kariéry se vydal cestou specializace na trénink brankařů a velmi rychle se vypracoval mezi nejuznávanější odborníky v této profesi. V Karlových Varech se stará o rozvoj gólmanů všech věkových kategorií. Před loňskou sezonou byl zvolen do čela brankařské komise Českého svazu ledního hokeje. Ve volném čase se věnuje cyklistice. Svůj koníček proto velmi dobře uplatní během letní přípravy při plánování horských tréninkových etap s hráči prvního týmu.