Přišla druhá světová válka, ale nezdolného hokejového ducha Karlovarska neutlumila nadlouho. Velkou zásluhu na obnově tohoto sportu nesl tehdejší student obchodní akademie Václav Šinágl, díky kterému mohl oddíl pokračovat v činnosti již v prosinci 1945. Hřiště na Růžovém vrchu však již po bombardování nebylo použitelné a hokejové dění se přestěhovalo na rybníček Malé Versailles u Křižíkovy ulice. Sportovci zde mohli již využít i umělého osvětlení a díky ochotě správce tamější restaurace se našly i prostory na převlékání a skladování materiálu. Přesto se brzy ukázalo, že bez plnohodnotného stadionu s vlastním chlazením nemůže hokej v Karlových Varech nikdy přejít do profesionální úrovně. Závislost na počasí vylučovala jakékoli pravidelné tréninky a například celá sezona 1947/1948 odpadla z důvodu mírné zimy.
Novou éru karlovarského hokeje umožnila až výstavba zimního stadionu v centru města poblíž dnešního uzlu městské hromadné dopravy Tržnice. Právě chladicího systému z blízké tržnice se využívalo k výrobě ledu, což se později ukázalo jako problematické řešení. Stadion byl vybudován v roce 1948 jako osmý v Československé republice. Šatny mužstva byly umístěny v Zeyerově ulici, a hráči tak na cestě k ledové ploše museli urazit poměrně velkou vzdálenost. Útěchou jim na cestě však mohlo být mohutné povzbuzování a bezprostřední kontakt s fanoušky.
Do přeboru republiky, jak se v té době nejvyšší soutěž nazývala, se Slavia kvalifikovala, když roku 1951 vyhrála skupinu A oblastního přeboru a následně porazila vítěze skupiny B Sokol TOS Holoubkov. Kromě klasických ligových sezon, jež přehledně shrnuje tabulka, sehráli Karlovarští i několik památných přátelských zápasů. Především to byl duel s národním mužstvem v rámci přípravy na mistrovství světa, na který přišlo dvanáct a půl tisíce diváků. Část z nich dokonce protrhla bariéry, které hlídali vojáci. Zápas nakonec skončil nečekaným vítězstvím Slavie v poměru 8:5. Z dalších zajímavých soupeřů jmenujme AIK Stockholm (5:2), FK Boförs (5:2), IF Leksands (6:4), nebo Lokomotiv Moskva (2:3).
Na dlouho poslední mezi českou elitou byla pro Slavii sezona 1955/1956. Kromě stárnoucího mrazícího systému, který prakticky znemožňoval rozumnou přípravu, se na neblahém osudu Karlovarských podepsala i mnohá zranění. Jiří Macelis si na soustředění v Ostravě zlomil levou nohu, Arnošt Náprstek si zde zlomil ruku a úplavicí onemocněl Václav Freiberg. Nešťastná shoda náhod zapříčinila sestup.
| Sezona | Pořadí ve skupině | Pořadí celkové | Mužstev v soutěži |
|---|---|---|---|
| 1951/1952 | 5. | 13. | 18 |
| 1952/1953 | 4. | 8. | 21 |
| 1953/1954 | 4. | 13. | 18 |
| 1954/1955 | 3. | 6. | 16 |
| 1955/1956 | 8. | 14. | 15 |
Celkový nezájem stranických funkcionářů řešit nevyhovující zázemí se i s mnoha dalšími faktory projevil na výsledcích. Po sezoně 1978/1979 spadlo mužstvo do krajského přeboru a až do konce osmdesátých let prožíval karlovarský hokej své nejčernější období. Na zápasy chodily zhruba tři stovky diváků a v jednu chvíli uvažoval dokonce sportovní klub Slavia o zrušení svého hokejového oddílu. Naštěstí přišel rok 1989 a s ním i převratné změny nejen v politice.
Přestože mužstvo bylo posíleno (např. z Mladé Boleslavi přišel ostrostřelec Richard Richter) a došlo ke zkvalitnění přípravy, Slavii se první sezona v třetí nejvyšší soutěži nevydařila a obsadila poslední příčku ve skupině. Druhou ligu pro Karlovy Vary nakonec zachránili Miroslav Vaněk s Ing. Ladislavem Trubačem, kteří nahradili zkostnatělé vedení klubu a navrhli nový herní systém soutěže. Výsledky práce nového managementu se začaly dostavovat brzy. Hokejisté už nemuseli tabulku číst vzhůru nohama, návštěvy na zimním stadionu se opět počítaly v tisících a podařilo se sehnat nového silného sponzora. Díky podpoře světoznámé karlovarské likérky vstupoval klub do sezony 1993/1994 pod novým názvem HC Slavia Becherovka Karlovy Vary. Byl stanoven jednoznačný cíl v podobě postupu do první ligy. Přestože k jeho splnění měli Karlovaráci blízko již dříve, podařilo se druhou nejvyšší soutěž vybojovat až v sezoně 1994/1995 pod vedením trenérů Zdeňka Pilného (v polovině sezony jej nahradil Marek Sýkora) a Milana Mottla.
Tento úspěch vzbudil ve městě hokejovou euforii, která se projevovala v zájmu jak diváků, tak sponzorů. Příliv nových finančních prostředků umožnil další dílčí vylepšení zimního stadionu (výstavba západní tribuny včetně posilovny) a samozřejmě nové posílení hráčského kádru. V řadách Becherovky byla k vidění jména jako Jiří Šlégr, David Volek, František Musil, Pavel Bláha, Jiří Koreis, Pavel Metlička, Ondřej Steiner, Tomáš Klimt a další. Hned v úvodní sezoně v první lize vybojovali svěřenci Marka Sýkory a Radima Rulíka třetí místo po základní části s dvoubodovou ztrátou na Opavu, která si v prolínací části zajistila postup do extraligy. A byl to právě Slezan Opava, který se v baráži postavil Becherovce, poté co v sezoně 1996/1997 vyhrála první ligu.
Přestože se Karlovarští v baráži zápas od zápasu zlepšovali, zdálo se, že si tým s trenéry Milanem Kašpárkem a Karlem Trachtou ukrojil příliš velké sousto. První tři utkání zvládla lépe Opava, když zvítězila 6:1, 4:1 a 4:3. Karlovarští však doslova vstali z popela a po výsledcích 4:2, 3:1 a 5:4 sérii vyrovnali! Slezané ale nakonec euforii Západočechů zchladili v sedmém zápase a po vítězství 4:3 stvrdili svojí extraligovou příslušnost. Přesto to bylo jedno z období, kdy zájem o lední hokej dosahoval v Karlových Varech svého vrcholu. Zájem diváků převyšoval možnosti stadionu a údaje o návštěvnosti byly raději zkreslovány.
Karlovy Vary přesto v této sezoně extraligu vybojovaly, i když to nebylo na ledové ploše. Dne 9. 6. 1997 oznámilo vedení klubu odkoupení extraligových práv od Olomouce, která se ocitla ve finančních nesnázích, a potvrdilo tak zvěsti, které se městem šířily. V dalších sezonách možná tým sice postrádal určitou pospojitost a vítězného ducha z úspěšně zvládnuté baráže, přesto nelze než odmítnout nepřejícná slova, že extraliga do tohoto města nepatří. Karlovy Vary své právo na účast v nejvyšší české hokejové soutěži potvrdily v následujících sezonách, ve které ani jednou nepatřily k vyloženým outsiderům.
| Sezona | Bodů | Pořadí po ZČ | Konečné pořadí | Info |
|---|---|---|---|---|
| 1997/1998 | 30 | 13. | 13. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 1998/1999 | 38 | 11. | 11. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 1999/2000 | 40 | 11. | 11. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 2000/2001 | 49 | 14. | 14. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 2001/2002 | 61 | 10. | 10. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 2002/2003 | 71 | 10. | 10. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 2003/2004 | 62 | 12. | 12. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 2004/2005 | 69 | 10. | 10. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 2005/2006 | 71 | 10. | 10. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 2006/2007 | 80 | 7. | 9. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 2007/2008 | 85 | 4. | 2. | Popis | Soupiska | Zápasy |
| 2008/2009 | 83 | 6. | 1. | Popis | Soupiska | Zápasy |
Michal Slavík, Karel Prošek
Naše ikonka