Radek Novák: Snažím se být co nejlepší pro tým

Brankář Radek Novák má za sebou první velkou změnu v kariéře, když z dorostu Baníku přešel do juniorky Energie. Pouta se svým mateřským klubem mladičký gólman, ale rozhodně nepřetrhal a můžeme ho vídat v brance sokolovské juniorky. Svými výkony v dorostu Radek poutal pozornost a tak si v šestnácti letech připsal první start za a-tým Baníku, když pár minut před koncem nastoupil do utkání proti Vsetínu. A z pozice druhého gólmana naskočil i do dvou utkání juniorky Energie a v obou případech nepustil ani gól. Nejen o tom jaké je naskakovat do rozjetého vlaku, nebo zabydlet se v novém týmu, se dočtete v rozhovoru.

Radku, jak se rozkoukáváš v juniorce?

Byl to celkem skok jít ze sokolovského dorostu hned do juniorské extraligy, ale myslím, že jsem ten přesun zvládl dobře.

Aktuálně se vám v zápasech úplně nedaří, jak se to promítá v kabině?

Řekl bych, že se to tam nepromítá vůbec.

Energie je tvým prvním působištěm mimo Baník, byl ten přechod do jiného klubu náročný, když jsi byl zvyklý být pouze v Sokolově?

Ze začátku to nebylo moc příjemné odejít z toho mateřského klubu, kde jsem byl vlastně celý život, ale tím že jsem tady nějaké kluky znal, tak to nebylo až tak strašný (úsměv). Docela to šlo. Byly by asi destinace, kde by to bylo horší, kdybych nemohl být doma a tak. Tady je to fajn.

S Baníkem jsi pořád ve spojení, protože tam jezdíš chytat za juniorku …

To že pořád zůstávám s klubem ve spojení a potkávám kluky, se kterými jsem hrál je fajn.

V dorostu Sokolova jsi chytal tři sezony, jak se za nimi ohlížíš?

Asi nejraději vzpomínám na tu první sezonu, kdy se nám podařilo dostat do baráže o extraligu. Tak na to vzpomínám asi nejvíc. Navíc jsem byl v týmu o rok dřív, protože jsem ještě neměl být hráč dorostu. Dařilo se jak mě v bráně, tak i týmu, takže to byla asi nejlepší sezona. Tu poslední beru jako úspěch, že se všechno udrželo v klidu.

Jak si rozumíte s Martinem Psohlavcem i vzhledem k tomu, že jste oba stejně staří a přišli jste z dorostu?

S Martinem už se nějakou chvilku známe. Byli jsme spolu i na Olympiádě dětí a mládeže, takže nemáme žádné problémy. Bavíme se, jsme kamarádi a vycházíme spolu.

Odkoukáváš od něj třeba nějaké věci?

Je těžké od něj něco odkoukávat, protože jsme typově hodně odlišní gólmani a on je navíc i vyšší, takže i tím je jiný typ, ale když tam je něco, co se dá odkoukat, tak se rád od něj naučím něco nového.

V dorostu jsi byl jednička a nyní jsi v pozici druhého gólmana, to je také asi něco jiného sledovat hru ze střídačky?

Snažím se s tím vyrovnat. Není to úplně nejlepší koukat na zápasy ze střídačky, ale vím, že je to součást procesu vývoje hráče, takže se snažím na to zvyknout a být co nejlepší pro tým. Když už na to přijde a mám jít do té brány, abych ten tým mohl co nejvíc podržet (úsměv).

Myslím si, že druhý gólman to má o něco těžší, protože musí být připravený naskočit do zápasu kdykoliv a většinou jde na led v ne úplně dobré situaci, takže musí být připravený ten tým podržet, je to tak?

Ano samozřejmě. Za mě je to lehčí v tom, že se tam jde v takovém stavu, kdy se může zadařit to srovnat a třeba otočit (úsměv), anebo se nic nestane. Určitě je to ale těžší v tom, že musí zapadnout do toho tempa hry většinou ve chvíli, kdy se týmu nedaří a soupeř ho začíná přehrávat, takže dostat se do toho a držet krok není snadné. Když to ale přijde, tak bych možná řekl, že v tu chvíli je to lehčí (úsměv).

Tobě se přesně tohle stalo. V utkání s Mladou Boleslaví jsi šel do branky ve čtrnácté minutě a proti Motoru jsi nastoupil ve dvacáté páté minutě. Co pro tebe bylo těžší?

V té druhé třetině to určitě bylo horší, protože už jsem to čekal míň, že bych mohl jít do branky a nebyl jsem tak zahřátý. V té první třetině pořád člověk čeká, co se může stát. Viděl jsem, že se to nevyvíjí úplně dobře. Určitě pro mě byl horší ten Motor.

Každopádně jsi oba zápasy dochytal bez inkasovaného gólu. Sice sis asi takhle start v juniorské extralize nepředstavoval, ale nakonec dobrý nebo?

To ano. Byl jsem rád, že jsem mohl tým podržet a dávat mu ještě naději do poslední chvíle zápasu. Jestli jsem dostal nula gólů nebo šest je ve finále jedno, když nejsou body. Jsem ale opravdu rád, že jsem mohl tým držet při životě (úsměv).

Protože jsi neodchytal celá utkání, nemáš čistá konta ve statistikách, ale řekla bych, že víc pro tebe byla v případě Boleslavi výhra a pak ocenění tvého výkonu od pana Eismanna?

To určitě ano. Hlavní pro mě bylo, že se v Boleslavi povedla výhra, která je pro náš tým to nejcennější. Každý bod je důležitý, a to že jsme tam nakonec vyhráli za dva body bylo parádní (úsměv). Ocenění od pana trenéra samozřejmě potěší a zahřeje to člověka na srdíčku.

Jaké jsou tréninky s panem Zapletalem?

Je to trošku něco jiného než na co jsem byl zvyklý, ale ty tréninky mě baví a s panem Zapletalem si rozumím a dobře se mi s ním pracuje.

Chodíš chytat také za juniorku Sokolova, trénuješ i tam?

Já trénuji jenom tady a do Sokolova jezdím chytat. Jsem za každý ten zápas v Sokolově rád, protože si zachytám a udržuji se v tempu, protože trénink nenahradí zápas (úsměv).

Jak to zvládáš časově, a jak ti do těch přesunů zapadá škola?

No nezapadá to do sebe úplně ideálně, ale dá se to nejak stíhat. S dojížděním mi pomáhá mamka a bez ní bych to nezvládl. Když může brácha, tak mi taky pomůže, takže se snažíme nějak domlouvat, aby se to dalo zvládat (úsměv).

Máš už za sebou také první start za áčko Baníku, což pro tebe jako odchovance byl asi splněný sen i přesto, že jsi opět šel do branky až v průběhu zápasu a to dokonce v padesáté čtvrté minutě a navíc proti Vsetínu a ještě na Lapači …

No, křest ohněm (úsměv). Byl jsem za to ale rád. Hrozně jsem doufal v to, že bych se do branky mohl dostat. Byl tam se mnou Martin Altrichter, který v tu dobu byl dvojka a byl na ten zápas přivolaný. Říkali jsme si pak spolu v kabině, že nás oba dali takhle na křest ohněm, že nic těžšího nám oběma dát nemohli (smích). Byl jsem za to ale strašně rád. A Lapač? Musím říct, že atmosféra toho zimáku mě spíš hřála než děsila, překvapivě (úsměv).

Byl jsi dokonce prvním hráčem ročníku 2008, který naskočil do seniorského hokeje, ale řekla bych, že ve chvíli, kdy jsi šel do branky to byla poslední věc, co bys řešil. Co se ti v tu chvíli prohnalo hlavou?

Hlavně chyť všechno (smích). To se mi ale bohužel nepovedlo, ale snažil jsem se to zvládnout jak nejlépe jsem uměl a hlavně si to užít.

Měl jsi stejné myšlenky i v těch dvou zápasech juniorky, když tě poslali do branky během utkání?

Ve finále ano. Hlavně to ale bylo, nedělej si z toho hlavu a běž tam s tím, co umíš. Vždycky říkám, že víc jak sto procent tam dát nemůžu (úsměv).

Dařilo se ti už v žácích. Bylo to třeba tím, že chtěl jsi vždy být gólman?

Určitě. Vždycky mě bavilo chytat. Vtipný bylo, že když jsme s bratránkem byli malí, tak já jsem střílel a on chytal (smích). Bratránek je nakonec útočník a nastoupil teď za a-tým Sparty v Lize mistrů proti Curychu, tak to je úplná úplná ironie (úsměv). Mě ale vždycky bavilo chytat. Jakmile jsem byl na ledě, tak mě to bavilo. Myslím si, že čím jsem byl starší, tak jsem se začal rozvíjet. Hlavně těmi pohybovými věcmi, protože jako malý jsem nebyl moc pohyblivý, ale čím jsem stárnul (úsměv), tím víc jsem se začal hýbat a to se postupně projevilo i na mém chytání.

Kdo je tvým vzorem na ledě, nebo i mimo něj?

Můj vzor v dětství byl Pekka Rinne, to je bývalý gólman Nashville Predators. Tak toho jsem měl jako malý hodně rád. A na Baníku to byl vždycky Tomáš Závorka, když přestoupil z Varů do Sokolova, tak jsem na něj rád koukal.

Používáš třeba nějaké fígle, které jsi od nich odkoukal?

Mám od něj takový fígl, když se mi třeba úplně nedaří, tak abych se dobře mentálně udržel, rozdělím si zápasy na ještě menší části než jsou ty tři třetiny. Tak to mi hodně pomáhalo, když se mi nedařilo se udržet se v pohodě.

Jaké jsou tvé cíle pro tuto sezonu nebo i do budoucna?

Co nejvíc se jako gólman posouvat a v každém zápase, do kterého nastoupím co nejvíc podržet tým. Když se bude dařit týmu, bude se dařit i mě (úsměv).

Děkuji za rozhovor.