Generální partner



Hlavní partneři
Podpora mládeže

Zemřel Josef Koller, člen síně slávy karlovarského hokeje

Zemřel Josef Koller, člen síně slávy karlovarského hokeje

12.08.2018 | Klub

V sobotu 11. srpna večer se k vedení klubu dostala velmi smutná zpráva o tom, že v jednadevadesáti letech zemřela jedna z nejvýraznějších osobností historie karlovarského hokeje pan Josef Koller. Čest jeho památce!

Rodák z Roudnice n. Labem (* 9. 6. 1927) přišel do Karlových Varů v roce 1951 po skočení vojenské služby, kterou absolvoval ve vojenském sportovním klubu ATK Praha. V témže roce do nejvyšší soutěže postoupila Slavia Karlovy Vary. Ve vojenském klubu měl za spoluhráče velké osobnosti našeho hokeje, např. Gustava Bubníka, Vladimíra Kobranova, Karla Guta a nebo Václavy Freiberga a Šinágla. A právě Karlovarák a jeden z iniciátorů obnovy hokeje v lázeňském městě po 2. světové válce Václav Šinágl jej nalomil tak, že se Josef Koller po vojně rozhodl jít hrát do lázeňského města. Velmi výrazně k tomu přispěl i fakt, že do Varů měl namířeno Václav Freiberg a Kollerův velký kamarád Josef Stock.

Josef Koller byl jedním z mála hráčů, kteří ve slavných padesátých letech minulého století odehrál za tehdejší Slavii Karlovy Vary všech pět sezon v nejvyšší soutěži (1951-1956). Již jako aktivního hráče jej zajímalo trénování, kterému propadl na dlouhé roky. Jako trenér vedl v karlovarské Slavii své někdejší spoluhráče a kamarády, Freiberga, Náprstka, Jánského, Feureisla, Podlahu, Procházku, ale i další karlovarské hokejové generace, např. V. Šinágla ml., Cellera, Potužáka, M. Mottla, Vránu, P. Bláhu, J. Martinovského, K. Janovského, V. Poláka st., Klimenta a další. Trénování jej zavedlo i mimo lázeňské město. V roce 1968 odešel do rakouského Feldkirchenu, kde byl tři roky a v té době společně s Františkem Tikalem vedl i rakouský národní tým. Po návratu domů v sezonách 1974-76 vedl Chemopetrol Litvínov, kde v té době hlavní osu severočeské Chezy tvořili Jiří Bubla, Ivan Hlinka, Josef Beránek st., J. Kokrment, Vl. Kýhos, M. Rykl atd. V roce 1975 s Litvínovem obsadil konečné čtvrté místo, což bylo pro severočeský klub nejlepší umístění, jakého dosáhl mezi elitou v jeho historii.

Přestože litvínovské působení nebylo ani dvouleté, z působení na severu Čech si Josef Koller odnesl i spousty přátelství. Tím největším bylo přátelství s Ivanem Hlinkou, který pokaždé, když cestoval do K. Varů, se za p. Kollerem na kus řeči zastavil.

V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se karlovarský dospělý hokej nacházel na úplném dně a nebyl daleko od zániku, byl p. Koller jedním z mála, kteří neodešli a na postu trenéra vedl tým dospělých střídavě ve II. lize, nebo v západočeském krajském přeboru.

Po ukončení aktivní trenérské dráhy se v devadesátých letech minulého století trenérsky staral o starou gardu hokejových Karlových Varů. Zde opětovně "cepoval" své ovečky, které již byly o nějaký ten rok starší, přesto musely poslouchat.

Josef Koller měl hokej, ale i fotbal, velmi rád. Prakticky nechyběl na žádném hokejovém zápase, ovšem ten pro karlovarský hokej nejkrásnější na vlastní oči neviděl. 12. duben 2009, zlatý den karlovarského hokeje a nenadálá zdravotní příhoda jej zaskočila tak, že nemohl na vlastní oči vidět slavné vítězství milovaného klubu v šestém finálovém zápase nad Slavií Praha, po kterém nad hlavu hráči Energie zvedli velký pohár. Týden po zápase vedení klubu přijelo p. Kollera navštívit do karlovarské nemocnice a s sebou přivezlo i velký pohár, aby si ho na vlastní oči mohl prohlédnout a dotknout se ho. Zároveň na jeho podstavci našel i své spoluhráče z období vojny v ATK, kteří se mohli pyšnit, že se stali hokejovými mistry Československa. Poslední dva roky svého života strávil ve svém tuhnickém bytě, protože po pádu a zlomenině kyčle, se na zápasy do KV Areny prakticky nedostával. I přes tento handicap se o karlovarský hokej velmi intenzivně zajímal. Po zápasech jej navštěvovali jeho bývalí spoluhráči, aby poreferovali o zápase a prakticky až do posledních chvil svého života chtěl mít o hokeji ve Varech přehled.

V odchodu Josefa Kollera ztrácí karlovarský hokej jednu ze svých nejvýraznějších osobností, bez kterých by zřejmě současný stav karlovarského hokeje nebyl možný. Josef Koller patří k osobnostem, na které se nesmí zapomenout a patří mu výsostné postavení, podobně jako jeho vrstevníkům Josefu Šafránkovi, Václavu Šináglovi st., Václavu Freibergovi, Arnoštu Náprstkovi, Jiřímu Feureislovi, Václavu Zápotočnému, Janu Jánskému, Zdeňku Nádvorníkovi, Antonínu Podlahovi, nebo Miloslavu Procházkovi.


Koller ohrožuje branku Sparty Praha


Koller na stadionu u Tržnice


Koller při tréninku, v popředí sedící Jiří Feureisl


Josef Koller jako trenér Karlových Varů, rok 1973


Josef Koller na galavečeru k výročí 75 let karlovarského hokeje


Setkání legend karlovarského hokeje ještě na ZS Dolní Kamenná


Josef Koller asistoval při předávání pamětního dresu Václavu Šináglovi v roce 2007. Tehdy se tyto dvě velké legendy setkaly naposledy.


90. narozeniny Josefa Kollera