Hanousek: Musím za sebe nechat mluvit výkony na ledě
Tomáši, vítejte v Karlových Varech. Jak se zrodil Váš přestup do západočeských lázní?
V Liberci mi skončila smlouva a sešlo se to tak, že jsem nakonec tady (úsměv). Jsem rád, že už tu jsem a konečně jsem mohl začít přípravu na novou sezonu. Moc se mi tu líbí.
Měl jste i jiné nabídky než z Energie?
Nabídek bylo víc, ale Vary o mě projevily obrovský zájem. Bylo to tak pro mě víceméně jednoduché rozhodování.
Trenér Martin Pešout o Vás říkal, že byste měl nahradit Petra Šenkeříka na postu obránce v první formaci. Jak se tohle poslouchá?
Je to hezké, ale na druhou stranu musím něco předvést, dobře se připravit a nechat za sebe mluvit výkony na ledě.
Společně s Vámi přestoupil do Varů Jiří Průžek a Tomáš Havlín, znáte se i s Michalem Plutnarem nebo Tomášem Rachůnkem. Je asi příjemné nejít do úplně neznámého prostředí, že?
Je to příjemné. Člověk sem přijde a dobrou půlku kluků zná, ať už od vidění nebo jsme se už někde potkali. Je super, že jsem nešel do úplně cizího a dopředu jsem věděl, jak to tu funguje.
Jak na Vás zatím působí prostředí v Karlových Varech?
Už jsem tu byl dvakrát, než jsem začal trénovat. Zázemí je tu skvělé, všechno je tak, jak si člověk představuje. Jsem maximálně spokojený.
V minulé sezoně v Liberci jste došli až do finále, s týmem jste dosáhli na stříbro. Jak se hodnotí takový ročník?
Bohužel to bylo druhé místo, a ne to první, to se nedá nic dělat. Myslím si, že jsme odvedli kus práce a jsem rád, že jsem v tom týmu mohl být.
Jaké budou naopak Vaše cíle do nové sezony?
Mým cílem je vyhrát každý zápas, být každý den lepší a posunout se dál v kariéře.
O Vás se ví, že kromě českého máte i švédské občanství…
Když jsem byl menší, bylo mi asi dvanáct let, tak se objevila obrovská možnost odejít do Švédska, měl jsem tam zároveň i možnost studovat. Žil jsem tam šest let až do svých osmnácti, dostal jsem švédské občanství a udělal jsem si tam i maturitu. Byla to pro mě obrovská zkušenost a také obrovské štěstí za podporu, co mám od rodiny i od kamarádů.
Byl jsem tam s mamkou, taťka musel často pendlovat. Přibližně od 15 let už jsme bydleli společně s klukama z týmu a bydlel jsem sám. Rodiče pak přijeli, když měli čas.
Často se mluví o švédské hokejové škole. Jak ovlivnila ten Váš vývoj?
Snažím se hrát hodně s pukem, určitě se mi tam hodně zlepšilo bruslení. Celkově je dobré mít takovou zkušenost, kdy jsem tam mohl vyrůstat a pak převést něco sem.
Když se vrátím k nadcházející sezoně. Jak moc se těšíte na to, že by snad konečně mohla být opět s diváky?
Konečně! Musím říct, že to bylo hodně divné bez lidí. V některých halách se dokonce pouštělo fandění do repráků, což se asi většině lidí moc nelíbilo. Byla to hodně specifická sezona, na druhou stranu jsem ale rád, že jsme měli možnost ji vůbec odehrát. Teď už by to snad konečně zase mohlo být tak, jak to má být.
