Šafr na led! Příběh karlovarské legendy Josefa Šafránka
Šafránek se narodil ve Vlašimi, kde začínal i s hokejem, do Karlových Varů se přestěhoval brzy po skončení války. Na západě Čech chtěl s milovaným sportem pokračovat, jenže v roce 1946 zde bylo ještě málo adeptů hokejového sportu.
Objel tedy své kamarády z Vlašimi a Benešova a lákal je do západočeského města. A jeho mise nebyla neúspěšná! Do Karlových Varů přišli mladíci Šabat a Civín, kteří byli ochotni hrát na tehdy hodně vylidněném západě Čech.
Jedním z prvních, se kterým se Josef Šafránek ve Varech spojil, byl student obchodní akademie Václav Šinágl. Na stejné škole studoval i Arnošt Náprstek. Všichni se pak pokoušeli získat další sportovně nadané studenty pro hokej. V roce 1947 bylo karlovarské hokejové mužstvo zařazeno do Severočeské župy, svá první utkání hrálo tehdy na rybníčku Malé Versailles.
Šafránek se se spoluhráči těšil na svou první poválečnou sezonu, ale byl nakonec spolu s ostatními zklamán. Všechno bylo připraveno, jenže hokejisty zaskočila zima. Byla tak mírná, že téměř nemrzlo. Připravené mantinely ležely složení na hromadě a smontování na ledě se nedočkaly. Slavia nesehrála ani jedno mistrovské utkání.
Koncem roku 1947 se ale začalo blýskat na lepší časy, uprostřed města se začal stavět nový zimní stadion. Ještě počátkem sezony 1951-52 ale nebyly na stadionu vyhovující šatny. Dřevěná bouda u zimního stadionu nemohla dostatečně sloužit ani při trénincích. A tehdy zasáhl Josef Šafránek. Vytipoval si budovu v Zeyerově ulici č. 9 a v ní prázdné, neobydlené přízemí.
Na tehdejším Okresním výboru měl nějaké známé, a tak zkusil štěstí: sepsal žádost o přidělení dvou místností. Bylo jí vyhověno. Josef jako stavař hned vymyslet, jak se co vybourá a postaví. Vznikla útulná šatnička, do které se vešlo asi dvacet hráčů. Na tehdejší dobu byla moderní – každý měl svou skříňku, ve druhé místnosti se vybudovaly sprchy a záchody a šatna se mohla vytápět.
Jediný problém byl v tom, že byla daleko od stadionu. Hráči se převlékli do dresů, vzali do rukou brusle a hokejky a odpochodovali asi 200 metrů na stadion.
Zleva Josef Šafránek, Václav Šinágl, Arnošt Náprstek (sezona 1954-55)
V poválečných letech 1947 až 1950 byl problém se zajištěním hokejek. Výroba v republice měla dost jiných starostí, a tak přišel ke slovu opět Josef Šafránek. V karlovarských lesích sám obhlížel vhodné dřeviny, přes lesáky získal povolení a dopravoval je známému do dílny na Růžovém vrchu. Byly to parádní hole a všichni je chválili. Nutno dodat, že v té době se nevyrábělo žádné zahnuté a zohýbané nářadí pro hokejisty. Stačila jim rovná hokejka, kterou si každý podle svého na spodní hraně hobloval, a hrálo se.
To vše byly ale jen nepatrné aktivity Josefa Šafránka. Dres Karlových Varů, ať už to byl s nápisem Slavia nebo Dynamo, oblékal dlouhých jedenáct sezon, jeho postem bylo pravé křídlo. Byl hokejovým srdcařem a bojovníkem k pohledání. Ještě jako hráč A-týmu se pro sezonu 1950–1951 se stal trenérem a roli kouče si po skončení hráčské kariéry v sezoně 1959–1960 zopakoval. Mnoho let byl následně trenérem mládeže.
Když nemohl po zranění hrát, často se z hlediště nesl pokřik fanoušků „Šafr na led!“
Na týmové fotce čtvrtý stojící zprava
